Podle ↗OTS vzniká jako výsledek komplexní ↗onomaziologické kategorie (pojmový základ – význam místa – je určující, pojmový příznak je vedlejší, proto je možno derivovat je od různých základů, a to od substantiv a sloves); říká se jim také názvy míst // nomina loci. Jsou označením uzavřených i otevřených prostor podle substance, n. děje, které jsou pro ně určující. Tvoří se sufixy ‑išt(‑ě) / ‑ovišt(‑ě) / ‑lišt(‑ě) / ‑ališt(‑ě) / ‑ilišt(‑ě) (řečiště, sídliště, pískoviště, propadliště, koupaliště, učiliště); ‑(ov)isk(‑o) (hradisko, ohnisko, pastvisko, letovisko); ‑n(‑a) / ‑ovn(‑a) / ‑árn(‑a) / ‑írn(‑a) / ‑ýrn(‑a) / ‑teln(‑a) (šatna, čajovna, vodárna, čistírna, lakýrna, podatelna); ‑nic(‑e) (porodnice, chmelnice), ‑(ob)inec (blázinec, starobinec), ‑ín (vepřín), ‑in(‑a) (pastvina, bažina) a již málo produktivním sufixem ‑ník (rybník) aj. Přejatá jména této kategorie jsou typická zakončeními ‑ář (herbář), ‑toř (observatoř), ‑erie (oranžerie), ‑ium (lapidárium).

Jako j.m. lze chápat i některá ↗jména nositele okolnostního příznaku, pro něž je typické prefixálně-konverzní/-sufixální tvoření (cirkumfixace).

V novějších pracích lze najít podrobněji rozpracovanou a materiálově (na korpusových datech) bohatě doloženou klasifikaci (vedle názvů míst např. názvy areálů, budov, bytů, cest, hor, krajinných útvarů, lidských sídlišť, nemocničních oddělení, obcí, objektů, pohoří, porostů, prodejen, dílen, provozoven, profesních areálů, prostranství, států, staveb pro chovná zvířata, škol, ulic, zeměpisné, viz ✍AGSČ, 2013:957n).